fbpx

Milan Syruček – NA OSTŘÍ PERA

Ilustrace Richard Böhnel, Nakladatelství Epocha


Jednou na večeři v Mount Steak Restaurant jsem nabídl majiteli Martinu Novákovi, jehož podnik se již proslavil největším výběrem zvěřiny v Evropě a také tím, že lahve vybraného druhu moravského vína u něj mají viněty s portréty slavných osobností, které víno poté křtí, zda by také nechtěl pokřtít i jedno francouzské. Měl jsem na mysli víno ze zámku Cassan poblíž Béziers v regionu Lanquedoc-Roussillon, kde sám jsem byl pasován na Rytíře vinné révy a olivovníku.

Nápad se mu zalíbil a na oplátku mi nabídl, že by u sebe zorganizoval křest mé nové knížky, oboje bychom mohli spojit v jednu akci. Požádal jsem tedy kandidáta na prezidenta a mého přítele Miloše Zemana, aby se ujal křtu a on ochotně souhlasil. Jen jsme poněkud složitěji hledali mezeru v jeho přeplněném diáři, kdy by to mohlo být. Tak los padl na pondělí 22. října 2012.

Současně jsem se obrátil na jiného mého přítele, majitele zámku Cassan a přilehlého vinařství Dominiqua Lebela, zda by mi mohl na křest poskytnout své víno a dokonce se dostavit osobně. Nakonec přijel i se svou manželkou, půvabnou Nathalií ze Středoafrické republiky. Ke křtu se také přihlásil můj výborný známý Vladimír Železný, sám vinař, známý především jako zakladatel a první generální ředitel televize Nova.

Nakonec se sešlo na devadesát hostí, sotva jsme se tam vůbec vešli. Kromě novinářů a známých, mých přátel, byli přítomni velvyslanci Ruska, Francie a Ukrajiny, protože těmto zemím jsem věnoval větší část vzpomínek, neboť jsem v nich řadu let žil. Někteří se dostavili značně obětavě, například Petr Novotný přímo z letiště, po příletu z Lad Vegas.

Jak napsali někteří novináři, byla to společnost značně kosmopolitní a vybraná. Rovněž taková byla jídla předložená Martinem Novákem k občerstvení – antilopí guláš, zebří řízky, mořské plody a další lahůdky.

Ocenil jsem, že poté se na internetu i v novinách a TV objevily desítky fotek a články, které tuto událost zaznamenaly. Díky všem. Těm, kteří tam nebyli, nabízím alespoň pár záběrů (ta šerpa s kříšťálovým rohem u mne a Dominiqua je symbolem našeho Bratrstva řádu Rytířů, u Dominiqua bílá šála symbolem jeho členství ve Velké radě).



Pokusil jsem se napsat nikoliv autobiografii, ale shrnout má setkání s nejrůznějšími osobnostmi v naší republice a ve světě – od státníků a politiků přes vědce až po umělce z oblasti šoubyznysu. A také vzpomínky na události, summity, konference, akce, které jsem zažil či sám organizoval. Jsou řazeny tématicky, jak mi procházely hlavou, či jsem je vyhledával ve svých poznámkách, výstřižcích apod. Mnohé z nich otiskuji poprvé, ať už proto, že jsem je nemohl ve své době publikovat, či také proto, že mi to nedovolila řada jiných důvodů, například příkaz mlčenlivosti.

Kniha vznikla vlastně proto, že už řadu let jak doma v rodině, tak mí přátelé na mě naléhali, abych sepsal vše, co jsem zažil, protože by bylo škoda, abych svá svědectvíí doby si odnesl sebou do hrobu. Tam se ještě nechystám, proto to nejsou memoáry, ty člověk píše, když má na kahánku. Ale faktem je, že jsem poznal mnohé, leccos jsem si sám vymyslel a organizoval, prožil úspěchy i omyly. A tak se ze všeho vyznávám.

Je to upřímná osobní novinářská zpověď. Nechci zde vytrhávat jedfnotlivé epizody, kapitoly, nechť laskavý čtenář sám posoudí, zda to vše stojí za to, aby si to přečetl, pobavil se, případně i poučil, nebo prostě knihu odhodil do kouta.

Ale věřte mi, že vše, co jsem dělal, jsem tak činil s plným nasazením, třeba i riskoval život (v saharské popušti, Indočíně, při zeměštřesení ve Skopji, na pařížských barikádách), aniž bych si to v daném okamžiku uvědomil. Když jsem knížku dopsal, došlo mi, kolik mých přátel jsem ještě vynechal, například Petra Pitharta, Frantu Janoucha a mnohé další, kolik události, na nichž jsem byl přítomen, jsem přeskočil. Ale kniha není guma, nelze ji do nekonečna napínat a já sám mám rád, když má přijatelný počet stránek, třebaže neodpovídají počtu prožitých dní.