fbpx

Láska (ne)jsou jen písmena

Jitka Molavcová se představí v komorním recitálu propojujícím šanson osobitým humorem a poezií

klavírní doprovod – Petr Ožana

 

Petr Ožana je pozoruhodný klavírista…   Jeho neobyčejný talent je hoden obdivu a úcty.

Navíc je to další doklad, že skromnost zdobí genia….

                                                   Díky němu vlastně tento koncert vznikl….      J.M.

 

Jak ono to vlastně všechno začalo ?

 

Od sedmi let jsem se učila hrát na klavír, pak jsem začala brnkat na kytaru. A další hudební nástroje – flétnu, foukací harmoniku, hrála jsem prostě na všechno, co mi přišlo pod ruku. Třeba i na hřeben nebo na trávu, ukulele, saxofon, gotické hudební nástroje / trumšajt, psalterium, kantele…/. A v šestnácti mě přijali do pěveckého sboru při Vysoké škole ekonomické. S nimi jsem procestovala skoro celou Evropu. Zpívali jsme např. madrigaly Organda di Lassa, lidové i umělé písně. Sborové zpívání bylo vlastně mým odrazištěm do dalšího života. Ráda se k němu vracím alespoň jako posluchač. Sbor je pro mě obrovský nástroj, který má duši. Je metaforou vzájemného naslouchání a vcítění v době, kdy nikdo nikoho neposlouchá..

 

Pak přišel zásadní moment….  Celostátní pěvecká soutěž Talent 1970

 

Na tu mě přihlásila maminka. Viděla někde inzerát v novinách, řekla si, ta naše holka pořád zpívá, tak co kdyby to zkusila. Já měla tehdy s kytarou nacvičené zrovna dvě písně…   

 

Já tak být madonou“ a pak šanson Ó lásko má“.

 

Tato píseň se ke mně v 19 letech obzvlášť hodila, protože začínala „už deset let nám láska slouží.. “ Rozplakala jsem s ní tehdy Juditu Čeřovskou, která byla v porotě a taky maminku a tatínka….  Všichni jsme to tenkrát oplakali.

 

Talent 70 jsem tehdy vyhrála, jako šansoniérka, pan Karel Vlach předseda poroty mi zavěsil na krk zlatého dudlíka a tím mě pasoval na mimino v šoubyznysu..

 

Šanson mě zaujal a vždycky mě bavil. Asi proto, že šanson – to je vlastně herecká výpověď v písni. A já jsem podvědomě tíhla ke spojení hudby a dramatického textu. Navštěvovala jsem například cyklus Obrazy a hudba v Národní galerii, pak jsem přišla domů, sedla ke klavíru a vytvářela si vlastní melodramy. Hrála jsem svoje skladby a do nich jsem promlouvala, někdy dost důrazně, takže sousedi klepali na stěnu,   no, bylo u nás veselo………    Tehdy jsem netušila, že melodram bude za několik let patřit do mého repertoáru…

 

Ve mně ta vážná struna byla odjakživa. Milovala jsem operu – když jsem slyšela Toscu , Aidu nebo když Madam Butterfly páchala harakiri, myslela jsem, že mi to srdce utrhne.

Ta překrásná hudba spojená s dramatickými osudy hrdinek… Hluboce se to mé rozervané dětské dušičky dotýkalo.

 

Osud mně dokonce dopřál si v Národním divadle pod režijním vedením Miloše Formana zahrát postavu, která touží po lásce a potýká se s tématem velice současným-honba za penězi, majetkem a citová chudoba. Mohla jsem si tam prožít ŠANSON autorů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra o nenaplněné lásce.

 

                  I tato píseň zazní v tomto recitálu…

                                                                                                          Jitka Molavcová

 


 

V případě zájmu o bližší informace ohledně uspořádání koncertu  Jitky MOLAVCOVÉ  nás kontaktujte pomocí níže uvedeného formuláře. Máme pro Vás připraveno několik variant spolupráce.